Celkový pohled na ves s kostelem před rokem 1945 - zdroj: Státní okresní archiv Liberec.
Václavice (německy Wetzwalde) jsou částí města Hrádek nad Nisou v České republice. Leží pět kilometrů východně od Hrádku nad Nisou u hranic s Polskem a náleží do okresu Liberec.
Václavice se rozkládají podél Václavického potoka (německy Grafensteiner Bach, též Wetzwalder Bach) v Hrádecké pánvi (součást Žitavské pánve). Severně se tyčí Vřesový vrch (341 m) a Kamenný vrch (400 m), na severovýchodě Výhledy (569 m), na východě Velký kopec (406 m) a na jihu Landův kopec (372 m). Severně od obce pramení potok Ślad (Schladebach). Západně od vsi je v provozu velká pískovna.
Sousední obce: Uhelná, Białopole a Opolno Zdrój na severu, Jasna Góra a Horní Vítkov na severovýchodě, Dolní Vítkov na východě, Chrastava a Dolní Chrastava na jihovýchodě, Pekařka a Bílý Kostel nad Nisou na jihu, Chotyně na jihozápadě, Grabštejn a Hrádek nad Nisou na západě a Oldřichov na Hranicích na severozápadě.
Historie
První písemná zmínka o obci (Wezillwalde) a kostele svatého Jakuba Staršího pochází z roku 1326. Název obce je pravděpodobně odvozen od křestního jména Werner, zřejmě po hradním pánu na Grabštejně Werneru z Donína, který měl ve 14. století ke kostelu patronátní právo. Jiná varianta předpokládá, že se první osadník jmenoval Václavík (Watzlik). V průběhu let se název měnil přes Wetzwald a Weiczilswald až k podobě Wetzwalde.
Ves se dělila na tři části: jihovýchodní Horní Ves, Střední Ves (kolem kostela a silnice na Pekařku) a západní Dolní Ves u silnice na Grabštejn. V 16. století se obyvatelé stali protestanty. Václavice byly poddány hradu Grabštejn. Kromě toho zde existovaly dva malé dvory: v Horní Vsi to byl Zuschhof (zvaný též Svobodný dvůr) a v Dolní Vsi Černý neboli Malý dvůr, který patřil grabštejnské vrchnosti. Majitelem dvora Tschuschhof byl v roce 1630 Hans z Nostitz. Během třicetileté války byly Václavice i s kostelem zpustošeny.
Katolík Matyáš Gallas a jeho dědicové zahájili rekatholizaci. Kvůli své víře opustilo Václavice mezi lety 1651 a 1696 asi 100 obyvatel, kteří odešli do exilu do sousedních hornolužických obcí Bogatynia (Reichenau) a Jasna Góra (Lichtenberg). Velký zvon ze zničeného kostela vzali uprchlíci s sebou přes hranice do Reichenau a umístili ho v tamním kostele. Václavice tehdy spadaly pod chrastavskou farnost. V roce 1699 byl postaven nový kostel sv. Jakuba. Obec se z válečných útrap zotavovala až do 18. století. V roce 1731 zakoupil zdejší obyvatel Josef Thiel pro kostel varhany. V roce 1787 byl kostel rekonstruován a o rok později povýšen na lokalii, pod kterou spadala i Uhelná. Od 17. století je ve Václavicích doložen rychtář Christoph Worm, po němž úřad až do roku 1850 vykonávaly rodiny Wormů, Thielů a Pietschů.
V roce 1830 měla obec 208 domů a 1 285 obyvatel. Z Grabštejna vedla přes Václavice silnice do významných saských lázní Bad Oppelsdorf a na hranici sídlil celní úřad. V té době byl otevřen uhelný důl, těžilo se však jen nekvalitní sirné uhlí a nerentabilní provoz byl již v roce 1859 ukončen.
Po zrušení patrimoniální správy tvořily Václavice s osadou Uhelná od roku 1850 politickou obec v soudním okrese Chrastava, resp. okrese Liberec. Během prusko-rakouské války v roce 1866 provokovali Prusové u hranic v Uhelné Radeckého husary. O týden později vtrhli do Čech a obsadili Václavice, kde si v Horní Vsi a v Uhelné zřídili vojenské tábory a ves vyplenili.
V roce 1869 žilo ve Václavicích 1 459 lidí, v roce 1900 to bylo 1 425. Obyvatelé se živili zemědělstvím nebo pracovali v továrnách v okolí a v hnědouhelných dolech v Loučné (Görsdorf). Dalším zdrojem obživy bylo domácí tkalcovství – v roce 1873 zde bylo 273 domácích tkalců. V Dolní Vsi fungovala výletní restaurace Fasangarten (Bažantnice), která dnes slouží jako administrativní budova pískovny. Existovaly zde i další hostince, Annenhof a Stern (Hvězda), přičemž druhý jmenovaný byl po roce 1950 zbourán. Počet obyvatel klesal a v roce 1930 jich bylo 1 341. Po Mnichovské dohodě připadly Václavice Německé říši. Po druhé světové válce se obec vrátila Československu a němečtí obyvatelé byli do roku 1946 vysídleni. V roce 1948 byla obec oficiálně přejmenována na Václavice. V následujících letech bylo ve vsi zbořeno 180 usedlostí a oba mlýny. V roce 1950 měla obec 702 obyvatel, v roce 1970 už jen 501.
Od konce války nebyl kostel využíván a chátral. V 70. letech byl kromě kazatelny zcela prázdný, většina inventáře byla rozkradena nebo zničena. Oltářní obrazy, stříbrná monstrance a svícny zmizely beze stopy, vitrážová okna byla vytlučena. V roce 1976 byl kostel, tvořící dominantu obce, stržen pomocí traktorů.
V roce 1980 byly Václavice společně s Uhelnou přičleněny k Hrádku nad Nisou. Nejnižšího počtu obyvatel bylo dosaženo v roce 1991, kdy zde bylo k trvalému pobytu hlášeno pouze 345 osob. V roce 2001 tvořilo obec 137 obytných domů, v nichž žilo 399 lidí. Přes Václavice vede Žitavská svatojakubská cesta.
Členění obce
Katastrální území Václavice u Hrádku nad Nisou zahrnuje osady Uhelná a Václavice.